Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh

ns_daniellarush08.jpgVše začalo, když jsem se s Danielou setkal jako dítě na jednom táboře, kam jsem velmi rád jezdil. Neznali jsme se sice nijak blíže, ale pamatoval jsem si na ní, protože už tehdy byla docela hezká. O mnoho let později jsem při prohlížení dobových fotek dostal nápad založit vzpomínkovou internetovou stránku o tomto táboře a pokusit se kontaktovat bývalé účastníky v naději, že by se jim také mohla líbit. Odezva byla velmi pozitivní a po čase si vybavil i Danielino jméno. Protože jsem od té doby o ní neměl žádné zprávy a její osud mne také zajímal, zadal jsem ho do internetového vyhledávače a ke svému velkému překvapení zjistil, že udělala velkou kariéru v pornoprůmyslu. I se smutným koncem v podobě autonehody a upoutání na invalidní vozík.

Napadlo mne jí zkusit rovněž kontaktovat a dát vědět o stránce  v domnění, že by mohla mít radost, protože šlo o šťastnější období jejího života. Přítel a někdejší manžel jí totiž posléze opustil. Díky náhodě jsem zjistil adresu a vydal se na návštěvu. Pochopitelně s květinou, malým dárkem a dobovou fotografií s vysvětlujícím dopisem.  Byla zpočátku zaskočena, ale posléze se mezi námi rozeběhla vcelku příjemná konverzace, trvající zhruba dvě hodiny, ačkoliv občas  zaskřípala, když začala vyprávět o své autonehodě. Tehdy jsem si ještě neuvědomoval jisté věci, ale o tom později. Její filmovou kariéru jsme nerozebírali, odbyli jsme jí asi ve dvou větách, protože kvůli tomu jsem za ní nejel. Každopádně poděkovala za návštěvu a nabídla ať se někdy znovu zastavím, že mne ráda uvidí.

Viděli jsme se potom vícekrát. Její společnost byla příjemná, je hodně komunikativní  typ s nímž se dalo bavit o spoustě věcí a po čase jí navrhl, že bych měl zájem o něco více než o příležitostná setkání, že mi její handicap nevadí. Bohužel odpověď byla zamítává a já během následné komunikace zjistil, že jsem si něco namlouval a spousta věcí je jinak než se původně zdálo.

Ráda se před okolím prezentuje jako člověk, který se vyrovnal se všemi nepříznivými životními etapami včetně rozvodu a následků autonehody  a nemá v tomto směru žádné problémy. Jenže realita tehdy byla někde zcela jinde a nemusíte být psycholog nebo jiný odborník, abyste si postupem času nevšimli. Snažil jsem se jí povzbudit, aby se netrápila těmito věcmi, prostě se někdy stávají a je hloupost se jimi nadále užírat, protože jsem se domníval, že hlavní problém je strach z dalšího vztahu. Také nabídl, zda si nechce o všem popovídat, ale tvrdila, že žádné problémy nemá i když zjevně nešlo o pravdu.

Uteklo půl roku a mně se čas od času vracely vzpomínky, zda jsem nemohl udělat něco  jinak a lépe. Říkal jsem si, takhle to dál nejde a je nutné nějak vyřešit. Třeba i ona mohla získat trochu více času na rozmyšlenou. Zkontaktovali jsme se, kdy souhlasila pouze s telefonickým hovorem k němuž mi vyměřila čas od...do. Bylo to podivné, ale souhlasil jsem. Osobní kontakt i dodatečně odmítla. Možná se bála, že by nedokázala tváří v tvář obhájit své názory, protože taková situace je jiná než telefon za nějž se dá schovat. Obsah komunikace byl smutný. Ptal jsem se v čem jsem jí nezaujal, ale dala dost arogantně najevo, že podobné dotazy považuje za hlouposti a odpovědi na ně za ztrátu času. Nevím, ale dospělý člověk by měl vědět proč je mu někdo sympatický nebo naopak co mu na něm vadí a být schopen toto v případě potřeby sdělit, když se druhý zeptá. Už proto, aby se vyhnul dalším životním zklamáním.

Ale jsou tací, kteří to nejspíš vidí jinak. Jednou řekla něco více na téma přeskakující jiskra - vyplynulo, že hodně sází na první dojem. Jenže ten může být někdy velmi zrádný, život není nightclub ani pornofilm, je trochu složitější a dost mne překvapilo, že takto zjednodušeně přemýšlí žena, které je přes 30, mající za sebou už jeden nepodařený vztah. Možná právě proto mohl být nepodařený. Někdy jsem měl pocit, že jí sláva pořád chybí, avšak vše jednou skončí a nebylo by tomu jinak ani u ní  i kdyby neměla osudnou autonehodu (manžel tehdy řídil). Říkal jsem jí to, ale bez kladného efektu. Vykládá si podobné věci jako pokus o ubližování a ne dobře míněný životní postřeh. Vzpomněl jsem si na naše první setkání, kdy mluvila o autonehodě. Nechal jsem jí chvíli mluvit a pak řekl: "Danielo, to je bohužel život. Buď se s tím člověk nějak vyrovná a jde dál nebo nevyrovná a něco si udělá." Viditelně jsem jí nepotěšil a naštvaně odpověděla cosi o jiných možnostech. Raději jsem převedl řeč na jiné téma, abych jí zbytečně nedráždil a později se mu snažil vyhnout, protože i při dalších příležitostech se o své snížené mobilitě nebavila ráda.  Kdybych tehdy věděl co vím dnes, dodal bych: "Ano, je ještě jiná možnost - že si nic neudělá a bude se trápit po zbytek života. Což je přesně Tvůj případ." Každopádně jsem posléze konverzaci ukončil s konstatováním, že je zatrpklý člověk. Nemělo smysl dál pokračovat. Pochopil jsem, koho mám před sebou - někoho, kdo se velice rád lituje, vidí chyby jen v ostatních a ne v sobě. Pak je to ovšem složité. Podle všeho milovala velký svět v němž byla za hvězdu, zvykla si na pocit výjimečnosti a když ho nemůže mít, zhroutil se jí život. Jejího exmanžela jsem osobně neznal a co se o něm zprostředkovaně dozvěděl nebylo příliš pozitivní, ale nedivil bych se kdyby jí i kvůli tomu opustil. Svět není černobílý.

Mám-li napsat celkový dojem, pak na mne vůbec nepůsobila jako člověk, který je zcela v pohodě, ačkoliv se najde mnoho těch co budou ochotni tvrdit opak. Jednou vzpomínala na život před úrazem a své oblíbené lyžování, kdy měla ráda hodně sněhu, který je nyní pro ní strašákem. V jejím hlase bylo hodně smutku i otevřeně vyjádřených obav z nadcházející zimy. Později se snažila vše bagatelizovat a tvrdit, že nic takového neřekla. Možná aby zakryla projevenou zranitelnost, nehodící se k pěstovanému obrazu bezproblémové osobnosti. Více k tomu asi nenapíšu, snad jen, že někteří lidé mohou být dobrými herci i mimo kamery a jejich okolí o tom dlouhá léta nemusí mít nejmenší tušení, pokud s nimi nejsou v situaci, kdy nemají kolem sebe "publikum" před nímž se mohou předvádět jako ve filmu nebo divadle. Teprve pak se projeví jací jsou doopravdy - bez masky.

Nicméně jí rozhovor se mnou možná asi něco dal, protože si měla najít  přítele - má prý jít o pečovatelský typ. Po zkušenosti, kterou jsem s ní měl, si myslím, že někoho takového vedle sebe potřebuje. Jiní by měli  problémy, kde její postižení není tím hlavním.  Snad v tomto vztahu našla své štěstí. Nevím, zda jde stále o aktuální stav, nestýkáme se. Nezbývá než věřit, že si přítele vybrala podle jiných kriterií než první dojem, protože život není o potkání nějakého frajera v klubu co se mi buď líbí nebo ne - jak kdysi prohlásila. Snad to jednou také pochopí. Stejně tak, že přes smůlu co jí potkala, nemá ani ona monopol na utrpení. Ten nemá nikdo.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Daniala Rush

(Marek, 24. 12. 2012 6:28)

nesmierne zaujimava stranka,dlho som hladal o tejto zene nejake info...osud byva kruty a myslim,ze ona to vie najlepsie.rad by som sa skontaktoval s tvorcom tejto stranky.vsetko dobre Daniela,najma v osobnom zivote.zivot plynie dalej...s uctou Marek,Košice Slovakia
michael.kiske77@gmail.com